Nový asistent u juniorů Jaroslav Kristek: Věřím, že mám co klukům předávat

Zpátky doma. Bývalý útočník Jaroslav Kristek uzavřel na podzim svou mimořádně bohatou hráčskou kariéru a z Francie, kde naposled působil, se vrátil do Česka. Od začátku ledna je asistentem Antonína Stavjani u zlínských juniorů. „Zatím se seznamuju s prostředím, ale snažím se s hráči mluvit, upozorňovat je na chyby a pomáhat jim,“ komentuje svůj trenérský začátek u mladých Beranů.

Hokejový život zavedl dnes 39letého trenéra do různých koutů světa. Jako hráč si vyzkoušel ruskou KHL i zámořské soutěže včetně NHL, ve sbírce má český, slovenský i běloruský ligový titul. Hrával v Polsku, mihnul se v Německu a naposled působil ve Francii. Jaroslav Kristek také patří také mezi hrstku českých hokejistů, kteří vyhráli juniorský šampionát – v roce 2000 pomohl národnímu týmu do 20 let pěti góly k prvnímu ze dvou juniorských triumfů. Spolu s Milanem Kraftem byl tehdy nejlepším střelcem mužstva.

Jak se zrodil Váš příchod do Zlína k juniorům? Těšil jste se domů?
Domů jsem se těšil. Ve Francii jsem ukončil kariéru, vrátil se do Česka a dostal pozvánku do Ostravy na šampionát dvacítek. Letos to bylo totiž dvacet let, co jsme vyhráli mistrovství světa juniorů. Zůstal jsem tam déle na trenérský seminář a potkal se tam s trenérem Antonínem Stavjaňou. Ten mi nabídl tuto práci, protože Robert Hamrla jako asistent končil. Takže se to tak zrovna sešlo. Nabídku jsem přijal zatím do konce sezony, poté se rozhodnu, kde budu dále pokračovat.

Jak by měla vypadat Vaše role u týmu? Co máte jako asistent na starost?
I když jsem býval útočník, na střídačce mám na starost beky. Snažím se ale mluvit se všemi hráči, ať už to jsou útočníci nebo obránci. Jsem spíš v roli takového pozorovatele a seznamuju se s prostředím, protože kluky zatím ještě moc neznám. Když ale vidím nějakou chybu, samozřejmě se ji snažím klukům vysvětlit a pomoct jim, ať už je to v zápase nebo na tréninku.

Jak na Vás zatím působí zlínské juniorské mužstvo?
Přišel jsem k týmu, který byl na 18. místě z 19, takže jsem nějaká velká očekávání neměl. Ale kluci teď udělali čtyři výhry z šesti zápasů. Vlastně mě překvapilo, že jsou v tabulce tak hluboko. Myslím, že výkonnostně určitě mají na střed tabulky, ostatně ty dva prohrané zápasy ztratili vlastní nedisciplinovaností. Je škoda, že ostatní mužstva už odskočila natolik, že šance na posun výše je minimální.

Hrával jste hokej různě po světě, vzpomínáte na nějaké angažmá obzvláště rád a proč?
Rád vzpomínám hlavně na ta angažmá, kde jsem vyhrál titul – ať už to byly Karlovy Vary, Košice nebo Grodno v Bělorusku. Nebo na první zápas v NHL. Není to tak, že bych dokázal vypíchnout jeden konkrétní tým. Tam, kde se vyhrávalo, tam to bylo nejlepší.

Myslíte, že by Vám zkušenosti ze světa mohly pomoct při trénování ve Zlíně?
Určitě to je výhoda, že jsem sám hokej hrál. Samozřejmě to neznamená, že bývalý hokejista bude i dobrý trenér, tak to být nemusí. Ale nějaké zkušenosti jsem za kariéru nasbíral a myslím, že mám co klukům předávat.