Kapitán Dobiáš odehrál poslední sezonu u juniorů: Budu na ni vzpomínat v dobrém

S kapitánským céčkem na dresu provedl zlínské juniory sezonou, ve které tým hrál dvě soutěže a musel skousnout řadu porážek. Vojtěch Dobiáš má za sebou zvláštní rok. Mladým Beranům se ani v turnaji O Pohár DHL, ani v DHL Superpoháru příliš nedařilo, on sám však bodově zářil. Stal se vítězem kanadského bodování i nejlepším střelcem turnaje, v superpoháru se zase blýskl hattrickem, dvěma asistencemi a vítězným nájezdem v utkání proti Kometě.

Vojto, co podle tebe týmu chybělo k tomu, aby se mu výsledkově lépe dařilo?
Nejvíc asi chyběla pokora a nasazení. Někteří kluci by si měli uvědomit, že juniorka není do konce života.

V zápasech Zlína padalo hodně gólů, v turnaji jste navíc dali nejvíc gólů v oslabení. Byl podle tebe útok nejsilnější stránkou týmu?
Ano. Myslím si, že útok měl velkou sílu a naše první formace obzvlášť. Bohužel se to nedá říct o obraně. Často jsme ztratili zápas kvůli zbytečným chybám jak od obránců, tak od útočníků ve vlastním obraném pásmu.

Ty sám jsi letos vedl juniory jako kapitán. Jak tuto roli vnímáš? Jak se projevovala?
Roli kapitána mám rád. Jsem ale dost impulzivní povaha, takže mě jde hodně slyšet. Je pravda, že jsem občas v kabině nebo na střídačce na kluky zvýšil hlas.

Dařilo se ti individuálně. Byl jsi se svojí hrou spokojený? Odehrál jsi svou dosud nejlepší sezonu?
Ano, hra byla celkem dobrá. Body jsem nějaké posbíral, ale nebylo by jich zdaleka tolik, kdybych vedle sebe neměl Fajkyho (Sebastian Fajkus) a Sebiho (Matěj Sebera). Hodně si rozumíme lidsky i herně. Za celou sezónu jim patří mé díky, protože jsem si to s nimi moc užil.

Na čem bys ty sám do dalších sezon ještě rád zapracoval?
Nejvíc bych chtěl zapracovat na dynamice a také na psychice, protože si málo věřím.

Pokládáš se spíše za střelce, nebo je ti bližší přihrávka, tvorba šancí?
Těžko říct. Mou předností je střela a stejně jako asi každý rád dávám góly. Ale nejsem sobec – když vidím lépe postaveného spoluhráče, tak vždy radši nahraju a mám pak z gólu stejnou radost, jako bych ho dal já.

V sezoně sbíral také první zkušenosti v A-týmu Zlína a v Hodoníně. Mohl bys porovnat juniorskou soutěž a mužskou? V čem jsou podle tebe největší rozdíly?
Největší rozdíl je určitě ve vyspělosti a profesionalitě hráčů. Nenajde se tam nikdo, kdo by si šel jen tak zahrát, protože musí. Ti hráči ví, že mají šanci dělat to, co milují a co je živí.

Jak tedy budeš na letošní sezonu vzpomínat? Máš nějaké sportovní zážitky nebo momenty, které ti obzvláště utkvěly v paměti?
Byla to moje poslední juniorská sezóna a budu na ni vzpomínat v dobrém. Nejvíc mi asi zůstane v paměti předposlední zápas sezóny na Kometě, který se mi dost povedl. Dá se říct, že jsem zařídil všechny branky a vítězství.

Vojtěch Dobiáš v zápase proti Kometě Brno.